ZETOR by Pininfarina II.

Téma: zákulisí z focení, postprodukce, produktové focení
Termín realizace: říjen 2015

Těžko na cvičišti...

Když jsem nasedal do auta a odjížděl za focením do italského Cambiana, probleskly mi hlavou všechny dosavadní studiové focení traktorů Zetor. Za těch pár let (od r. 2012), co pro Zetor fotím, jsem si prošel lecčím a pokaždé jsem si z toho odnesl zkušenosti k nezaplacení (i bez Mastercard). A přesně tohle jsem (společně s mými asistenty) teď jel zúročit do dílen Pininfariny, kde už si na nás brousila drápy tahle červená raketa.

Výkon

Vypisovat tady každý kablík a šroubek, nutný k vyfocení traktoru, to by asi připomínalo legendárního pana Roberta z filmu Na samotě u lesa. Zaměřím se tedy raději na podstatu a tou je světlo. Hodně světla. Převedeno na výkon zábleskových světel to znamená, že více znamená lépe. Pro focení takto velkého traktoru jsem použil 4x Fomei Digitalis 400 a 3x Menik 800. Samozřejmě bych si uměl představit i mnohem výkonnější světla o výkonu 1200ws a více, ale rozpočet nemám nafukovací a tak raději efektivně využiju to co mám k dispozici. A baví mně to.

Rozptyl

Další klíčový prvek je rozptyl světla. Traktor je fakt velká a hodně lesklá věc (dokud nevjede na pole). Pro fotografa to znamená dvě možnosti - buďto si pronajmout speciální fotostudio, kde i ten nejmenší softbox má rozměry malého domku, nebo (ano B je správně) si takové nástroje vytvořít v podmínkách, které jsou předem dané a které se opět vejdou do reálného rozpočtu.

Po počátečních pokusech s použitím softoboxů 100x140 cm jsem zjistil, že tudy cesta nevede. Místo toho, aby světla měkce vytáhly tvar lakované kapotáže, tvořily nehezké odlesky, které pak bylo třeba velmi náročně retušovat. Musel jsem najít podstatně větší plochu. A jako nejlepší řešení se mi osvědčilo právě to nejlevnější - bílé polypropylenové fotopozadí, které funguje podobně jako pauzák.

Drobná nevýhoda materiálu pozadí je, že pohltí a odrazí část výkonu záblesku, úbytek světla se ale při dnešní kvalitě čipů dá hravě kompenzovat vyšší citlivostí (ISO). K dispozici tak mám skladný softbox o šířce 2,7 m a výšce, kterou si nastavím podle potřeby. Komplet pozadí, trnů i stativů vyjde na cca 3.000 kč. Právě jsem tím klientovi ušetřil 10.000 euro za pronájem toho megasuper studia. Ale jasně, stejně je to můj sen, aspoň jednou pracovat v takových podmínkách :)

Příklad focení s běžným softboxem (fotka bez úprav)
Příklad focení s běžným softboxem (fotka bez úprav)
Ve srovnání s měkce rozptýleným světlem přes 2,7m fotopozadí
Ve srovnání s měkce rozptýleným světlem přes 2,7m fotopozadí

Prostor

Náročná logistika je jedním z důvodů, proč Zetory nefotíme v ateliéru, ale ve výrobních halách, kde mám k dispozici obvykle cca 15x15 m místa. Zdá se to možná hodně, ale například nový Crystal měří na délku téměř 6 m. Když započítám odstup světel od traktoru (1-4 m) a vzdálenost foťáku alespoň 5 m, vychází to tak akorát. Opět platí, že více místa je lépe. A zvlášť právě v továrních halách, které mají velmi členité zdi, pokryté kilometry kabelů a trubek. Tohle všechno se při menší vzdálenosti od traktoru bohužel odráží ve všech lesklých plochách a výsledkem je opět nutnost náročných (a zbytečných) retuší.

Stabilita

I když už mám relativně dost výkonu, vyřešený rozptyl a mám na to všechno i dost místa, stále to mi to neumožňuje nasvítit a vyfotit celý traktor v jediné fotce. To by pravděpodobně šlo opět v tom hypersuper studiu nebo obřím fotostanu. V tovární hale ale platí jiná pravidla. Řešení se nabízí opět jednoduché a elegantní – nasvítit a vyfotit každou část traktoru postupně zvlášť a následně je postprodukcí ve Photoshopu spojit dohromady. To máte: přední kolo levé, zadní blatník pravý, střechu, komín,... Na papíře to zní hezky, v praxi to znamená přibližně 30-60 minut běhání kolem traktoru kvůli jedné finální fotce. A to i s neodmyslitelnou pomocí mých asistentů Ryana a Pavla. Nejdůležitější na tomhle postupu je nezakopnout o stativ, pak zbývá jedině celý postup pro daný záběr opakovat.

Podtrženo, sečteno, výsledek balení fototechniky pro focení jednoho traktoru vypadá asi takto. Nejdůležitější jsou samozřejmě jablka, bez kterých nevydržím fotit déle než 5 hodin v kuse. Na fotce jsou jablka tři, což odpovídá více než 13 hodinám focení. Banánem leštím kola traktoru (kecám, ty jsou pro šimpanze).

Vidím rudě

Jedno jabko mizí a druhé přichází. A s ním krásné (a dlouhé) chvíle, strávené před obrazovkou iMacu. Přímá úměra, že čím lepší fotka ve foťáku, tím méně práce v počítači, tady bohužel platí jen částečně. V prvé řadě fotky spolehlivě zálohuju, nejméně na 2, ideálně na 3 oddělené disky (to platí pro každé focení). Protože mám od klienta většinou přesný seznam požadovaných záběrů, nemusím už většinou fotky posílat k výběru a rovnou začínám s úpravou.

První fáze úprav začíná v Lightroomu, kde si pro každý pohled označím přibližně 10-15 fotek. To jsou přesně ty snímky, o kterých jsem mluvil před chvílí. Každá samostatně nasvícená část traktoru odpovídá jedné fotce. S velikou pečlivostí je třeba vybrat takové, které se vhodně doplňují a překrývají vhodným nasvícením. Jakmile to mám připravené (cca 1h na záběr), připravím si základ pro fotku, do které pak přidávám jenotlivé části a pomocí maskování je poskládám do výsledné podoby. Tedy téměř. Po dalších 5h práce je fotka připravená k předání klientovi. Mezitím už mi Ryan v dalších fotkách chystá ořezové cesty.

Následující video velmi jednoduše ukazuje, kolik práce souvisí třeba i s jednou fotkou tak velké věci, jako je traktor. Skvělý pocit z výsledku ale za tu námahu rozhodně stojí!

Zetor by Pininfarina: galerie všech fotek

Příště si ukážeme, co všechno se na těchto červených strojích dá ještě nafotit, jaké další nároky to přináší a třeba i to, jak si poradit s prosklenou kabinou pro další použití v grafice.