ZETOR by Pininfarina I.

Téma: cestování, zákulisí z focení
Termín realizace: říjen 2015

Jede Zetor...

Zetory máme všichni zapsané jako ty nezničitelné, neúnavné dříče i v podmínkách, které normální člověk sleduje raději jen z TV. Jejich design se vždy řídil hlavně funkcí. A ta červená hranatá silueta se stala pro mnohé ikonou - něco jako Lux mezi vysavači nebo Xerox mezi kopírkami. Traktor = Zetor.

O to překvapivější bylo zadání, které nám tentokrát ze Zetoru přišlo. "Jeďte hned do Itálie (Cambiano), kde vás přímo v dílnách Pininfariny čeká unikátní designová studie nového Zetoru. Za týden potřebujeme hotové fotky pro tisk prospektů na veletrh." ... !!! Zetor potají zadal italským mistrům navrhnout design traktoru, který má ukázat, kam by se mohl posunout vzhled příštích modelů. Je přinejmenším vzrušující, být toho alespoň trochu součástí. A že výsledné fotky obletí v médiích celý svět a budou používané ještě dlouho po veletrhu.

... a my jedeme za ním

Vzhledem k množství potřebné fotovýbavy bylo jasné, že pro letecký přesun by Zetor musel pronajmout menší vojenský speciál. Takže zpět do reality. Rychlým odhadem mi vyšlo, že cesta autem zabere 2 dny (tam i zpět), 1 den focení a 4 dny na postprodukci asi 15 fotek, kde jedna jedna fotka znamená 5-10 hodin retuší. Ještě rychlejším odhadem jsme tedy už na začátku byli nejmíň 2 dny ve skluzu. No a? Výzva? Jasně, jdeme do toho!

Takžke. Sepsat si dlouhý seznam techniky, najít vhodnou trasu, koupit dálniční známky, rezervovat hotel, zajistit pojištění a skočit s autem do servisu (preventivně). Hlavní bylo, na nic z toho ohromného seznamu výbavy nezapomenout a všechno důležité mít nejlépe dvakrát. Neměl jsem chuť v tomhle časovém presu něco shánět nebo opravovat ve městě, kde se parkuje na ulici uprostřed mezi pruhy, na dvojité plné čáře (ano, Turín). Hold jiný kraj, jiný mrav.

Ve 3 ráno jsme se já a mí dva pomocníci (a fotografové), Pavel s Ryanem, díky perfektně zvládnuté "tetris" technice, natlačili do mého kombíku a začali stříhat první kilo-metry. Kolik legrace si užijí tři fotografové zavření spolu 15h v malém autě, to si asi každý představí po svém. Nebo radši ne :)

O 15 hodin a 1.200 km později...

A pak jsme najednou stáli před branou království designu, u božského Pininfariny. Ovšem kluci z moravy si z toho zadky nesedli (seděli jsme 13 hodin). Čekal jsem přinejmenším Ferrari GTO, zaparkované vedle vrátnice, ve kterém by nás odvezli na místo focení. Žádné fanfáry ani roztleskávačy se ale nekonaly a já zjistil, že jsem si do navigace zadal adresu zítřejšího focení, místo hotelu, kde na nás čekala teplá sprcha a sladký odpočinek. Touto chybou jsem nás připravil o 1 hodinu spánku. Co bych za to později dal...

Focení

Hned první legrace přišla ráno na vrátnici (vedle toho GTO), kde jsme přišli se slovy "tak jsme tady". Pan Ital nejen že nerozumněl česky, po přeložení do esperanta navíc netušil, proč tady vlastně jsme. Po předchozích zkušenostech s Italy mě to vůbec nerozhodilo. Naštěstí vzápětí přijel šéf oddělení (říkejme mu Marco), který si nás od vrátného převzal, a dal nám naprosto jasnou instrukci "jeďte doprava-doleva-rovně-vlevo-ještěvícvlevo-trochu vpravo a do velkých dveří". Když jsme okružní jízdou po areálu po čtvrté míjeli GTO (a vrátnici), raději jsem marcovi zavolal, aby na mě z těch velkých dveří vykouknul. Řekl jsem si, že tohle bude v tento den jediný "italský" zážitek a zbytek už musí šlapat tentokrát už ve švýcarském stylu. A taky že jo! Dílna jakoby patřila do jiného časoprostou, než zbytek Itálie.

I když tenhle červený krasavec zářil novotou a voněl čerstvě zaschnutou metalízou, stejně bylo potřeba hadříkem doleštit poslední detaily. Mezitím jsme už rozbalili náš arzenál foťáků, světel a difuzérů. A já začal špekulovat nad tím, z jakých úhlů tyhle nádherné linie nejlépe vyniknou. Až během focení mi došlo, že se designérům podařilo design traktoru navrhnout tak, že i když papírově překonává rozměry i největších současných modelů Zetor, pocitově připomíná spíše mnohem menší Proximu (aktuálně střední model).

Po chvilce foceními došlo, že je v podstatě zbytečné nad záběry složitě přemýšlet, protože ty tvary a linie fungují prakticky z každého pohledu. V celku i v detailu. Fotit něco tak krásného a vizuálně dotaženého je opravdová radost a požitek.

Nemá smysl si kazit dojem ani přemýšením o praktičnosti některých prvků (třeba lakovaná kapotáž předního závaží), tenhle kousek "do hor orat brambor" nikdy nepojede, jeho účel je v efektu ohromení. Je to vzkaz do světa, že ZETOR žije!

Sladká tečka

Tohle focení patřilo rozhodně mezi ty náročnější. Původně jsme měli fotit od 7.00 do 16.00, ale už ve 14h bylo jasné, že to je nesmysl a tak díky Marcovi jsme mohli fotit až do 20.00, tedy celých 13 hodin v kuse. Dovolil jsem nám jen 10 minut přestávky na jídlo. Nejvíc mě mrzelo, že jsme nestihli nabízenou prohlídku muzea by Pininfarina. Jedinou útěchou tak byla káva z automatu, která chutnala lépe než drtivá většina toho, co nazývají kávou české podniky. Třeba to s tou Itálií nebude tak zlé...

Zpáteční cesta domů (opět 15 h a 1.200 km) byla deštivá a unavená, tenhle zážitek si raději ani moc nepamatuju. Raději si připomenu, jaké milé uvítání na nás čekalo doma od mé úžasné ženy Elišky – teplý oběd a koláč s traktorem, ehm, Zetorem :)

Pak přišlo několikahodinové kóma, ve kterém jsem nabral aspoň trochu sil k závěrečné etapě – postprodukci. Nebudu vás napínat, samozřejmě jsme fotky zvládli dokončit a předat v dohodnutém termínu, letáky na veletrh se stihly vytisknout včas a pokud neshořely, tak jsou tam vystavené dodnes.


Protože má pro Zetor koncept "by Pininfarina" stále veliký význam, připravili pro něj speciální webovou prezentaci. Naživo můžete koncept vidět v Zetor Gallery v Brně, stejně jako další aktuální modely i historické kousky.


Pokud vás zajímá postup focení a následné postprodukce, přeskočte hned na druhou část článku!